Práce jako taxi

Myslím si, že každý člověk by si přál mít auto. Opravdu neznám žádného člověka, který by nechtěl automobil. Já vám povím jeden příběh, jak já jsem k autu přišla. A bylo mi asi devatenáct anebo dvacet let, když jsem si řekla, že si udělám řidičský průkaz. Ze začátku jsem o něj vůbec nestála a řekla jsem si, že přece existují vlaky a autobusy a taky taxi, kterými přece mohu jezdit. Proč bych to dělala zbytečně řidičský průkaz, a ještě se u toho stresovala, když to vlastně ani nepotřebuji? Bydlím ve středu města, kde mám úplně všechno po ruce. Víte, kdybych byla z vesnice jako moje nejlepší kamarádka, tak se jí nedivím, že potřebuje mít auto.

Některá auta jsou luxusní.

Ona by se totiž jinak nedostala ani do školy a ani do práce. Moje kamarádka stále ještě studuje vysokou školu dálkově a u toho chodí do práce, a ještě na brigádu. Její škola stojí opravdu hodně peněz, takže si ještě musí vydělávat více peněz, než potřebuje. A moje kamarádka taky dělá taxikářku jako vedlejší příjem, jako takovou brigádu. Kamarádka totiž velice ráda řídí auto a taky právě kvůli tomu dělá taxikářku.

Auta mě dost začala bavit.

Tedy sice je to nevynáší tak extra moc peněz, jak by si přála, ale řekla, že lepší jsou nějaké peníze než žádné. A já ji v tomhle dávám za pravdu. A to já jsem si řekla, že kdybych měla řidičský průkaz a vlastní krásné auto, tak asi taky budu dělat taxikářkou. Mě by to bavilo. A navíc, je to taková pohodlná práce, že každý den jezdíte, takže je to něco jiného, že vám tam nehrozí vůbec žádný stereotyp. A to já jsme takový typ člověka, který nesnáší stereotyp, takže taxikařina a řízení auta by pro mě bylo opravdu dost ideální. Když jsem se s tímto svěřila mé mamince, tak byla docela překvapená. Netušila, že by mě bavilo pracovně jezdit s autem. No, lidé se mění a já taky. A i moje záliby. Vždyť co je na taxi špatného, že ano?